S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

» Hruška

Povídání o Hrušce

HRUŠKA – hruše, gruša, kruša

Hrušeň obecná

Hruška obyčajná

Pyrus communis

POPIS

Hrušeň je strom, ve většině případů starých odrůd velmi statný (se svou výškou, až 20m převyšuje všechny ovocné stromy v sadech i zahradách) s červenohnědou, lysou a lesklou kůrou a vejčítými až eliptickými listy, které jsou většinou celokrajné a z části vroubkovaně pilovité. Květy s obvejčitými korunními plátky mají někdy nepříjemné aroma. Plodem je typická malvice, čili milovaná hruška.

HISTORIE

O prastarosti hrušky jako oblíbeného stromu – ovoce svědčí i pohled do historie, kdy podle hrušně byly pojmenovávány vesnice, ale i lidé. Hrušky, Hruštice, Hrušovany, Hrušov a podobně, většina těchto míst leží v teplejších oblastech naší republiky, na jižní Moravě a Litoměřicku. To potvrzuje i ekologickou odlišnost hrušní a jabloní. Hrušně jsou teplomilnější, optimální nadmořská výška pro jejich pěstování je do 300 m.n.m. (krásné aleje hrušní jsem viděl v oblasti Osoblažska, které leží také poměrně nízko) Jinak mají hrušky s jablky mnoho společného – od botanického zařazení (růžovité) po pomologické, ovocnářské hodnocení (jádroviny).

Kolébka hrušní se dohaduje do oblasti Kavkazu, ve Středomoří v oblasti Řecka (Na začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem. BC v Homerově „Odyssey“ již zmiňuje hrušku. Popisy divoké a pěstované hrušky se nacházejí také ve spisech Theophrasta ve 3. století před naším letopočtem. Již rozlišil 4 formy pěstované hrušky a popsal některé způsoby jejich pěstování.) a ve Střední a Jihozápadní Asii i na území Evropy.

Na vzniku kulturních hrušní se podílelo asi více původních druhů.

Kultůra hrušní se historické době rozvíjela zejména ve Středozemí, je připisována Etruskům a Baskům, kteří se v této oblasti usídlili před více něž 1000 léty p.n.l. S Římany pronikaly hrušky severněji a brzy zde zdomácněly.

V královské zahradě v Ismaylově (Şah İsmayıl Səfəvi; 17. července 1487 – 23. května 1524), bylo pěstováno 16 odrůd hrušek.

V 16. století byli již naprosto běžně popisovány v receptech a bylinných herbářích pro jejich léčebné účinky. Strom i ovoce se původně jmenovaly jednotně, Hruška (gruša i kruša), tvar hrušeň – pro strom, vznik okolo roku 1873.

V 19. století se ve Francii popisuje již 900 kultivarů hrušky.

Například na území Ruska se hruška pěstuje od nepaměti; pravděpodobně se dostala z Byzance a byla nejprve pěstována v klášterních zahradách. Na rozkaz Petra I. (9. června 1672- 8. února 1725) byly ze západní Evropy dovezeny sazenice nových odrůd hrušek.

VÝSKYT

Hrušeň je pěstovaný strom v mnoha odrůdách, hrušeň hojně nacházíme také u starých polních cest, najdeme ji růst i planě.

SBĚR A ÚPRAVA

Předmětem sběru je list sbíraný na jaře v době před rozkvětem. List sušíme v tenkých vrstvách, ve stínu, nebo při umělé teplotě do 40 °C. Sesýchací poměr je 7-8:1.

Dále pak plody v době plné zralosti, sbírané podle odrůdy od léta do podzimu. Hrušky mají kratší dobu skladovatelnosti oproti jablkům, proto je hlavně konzumujeme čerstvé a to hlavně pro významný obsah látek, které úpravou oxidují a jejich účinek se tak snižuje (hrušku nekrájejte kovovým nožem, nenechávejte dlouho naporcované na vzduchu – to zapříčiňuje oxidaci). Hrušky tedy pojídáme hlavně čerstvé, nebo ve formě moštu. Vhodným způsobem uchování je také sirup. Jako „nejvhodnějším“ způsobem jak uchovat obsahové látky a účinnost plodu je vakuování a rychlé zmražení. Hůř na tom bude zavařování a výroba marmelád a džemů, nebo povidel, ale i to lze doporučit. Další úpravou je sušení – nakrájíme na čtvrtky a sušíme nad pecí, nebo při umělé teplotě do 75°C. Sesýchací poměr je 10:1 (hrušky obsahují mnoho vody, zde vidíme i léčbu „stejné stejným“ hruška dokonale odvodňuje)

OBSAHOVÉ LÁTKY ZATÍM POPSANÉ

Plody hrušky obecné se vyznačují vysokým obsahem cukru, organických kyselin (citrónová, kávová - katechinkvercetin, ligniny odvozené od kyseliny kávové  , boritá, jablečná), tříslovin, škrobu, vlákniny, enzymů, pektinu, éterického oleje, vitamínů: B 1, B2 , C, A, PP, rutinu, Torolox (je ve vodě rozpustný analog z vitaminu E. Je to antioxidant jako vitamin E a používá se v biologických nebo biochemických aplikacích ke snížení oxidačního stresu nebo poškození) i minerálních látek látky, jako je draslík, sodík, vápník, fosfor, hořčík, železo ve formě Fe2+(dvojmocné železo) , měď, jód a chinin.

V hruškových listech byly nalezeny fenolové karboxylové kyseliny, flavonoidy, alkaloidy a sloučeniny obsahující dusík.

PŘIROZENOST A MOC DLE P.O.M.

Jako jsou hrušky odlišné ve svých druzích, tak jest též jejich složení a moc. Tak jsou trpké hrušky zemnaté a studené, kyselé pak studené a vodnaté, sladké jsou mírné přirozenosti a schylují se k horkosti, zvláště ony vonné hrušky, které nazýváme muškatelkami; proto také málo stahují, neboť všechny hrušky, které nejsou sladké, stahují a zacpávají. Slané hrušky mají v sobě více trpkosti a více svrašťují nežli štěpné, kyselé a trpké hrušky svrašťují silněji nežli sladké, a suché nebo pečené více nežli syrové.

VYUŽITÍ

Listy hrušně pro velký obsah tříslovin používáme samostatně, nebo do směsí které léčí záněty a pomáhají odstraňovat toxiny, nejen ty, které přijímáme ve stravě, ovzduší a vodě, ale také – odpad metabolických procesů v těle. List využijeme v čajích při zánětech močového měchýře a ledvinových pánviček, při tvorbě močových a ledvinových kamenů – kde čaj přispívá jak k jejich rozpadu, ale také zabraňuje jejich tvoření a působí i desinfekčně.

Plody hrušky obecné mají diuretické - močopudné, antifebrilní – snižující horečku, protizánětlivé, antibakteriální, antipyretické a adstringentní vlastnosti. Plody, šťáva z plodů a kompoty ze sušených plodů hrušek posilují krevní cévy, zastavují krvácení, odstraňují z těla přebytečnou sůl, vodu, toxické látky, těžké kovy a čistí zažívací trakt, zlepšuje funkci střev, je také vhodné je zařadit do stravy, jako profylaktikum při diabetes mellitus. Při bolestech hlavy ve formě pleťových vod. Použití plodů hrušky se uvádí v tradiční Ruské medicíně jako nejlepší prevence roztroušené sklerózy. Čerstvé ovoce a likér z hrušek (s cukrem) se používají při poruchách trávicího traktu jako stahující. Použití vařeného a pečeného ovoce hrušky obecné je účinné při silném a dusivém kašli, tuberkulóze a pneumonii. Odvar ze sušeného ovoce hrušky obecné je velmi užitečné při onemocněních horních cest dýchacích a nachlazení.

Plody hrušek mají posilující účinek, příznivě působí na srdce a centrální nervový systém během stresu.

Díky obsahu chininu vykazuje hruška akaricidní (insekticidní) aktivitu.

Semena hrušek mají antihelmintický (proti parazitům) účinek.

A především hruška i vše z ní připravené chutná skvěle, už tím nám to zlepší náladu a to zase přispívá k dobrému zdraví. Slovy klasika: „ve zdravém těle je zdravý duch“ v tomto případě to platí také opačně,

RECEPTY

Při horečce a zimnici nakrájíme na drobno jednu hrušku, nebo vezmeme hrst křížal, dáme do 350ml studené vody a v zakrytém hrnci přivedeme k varu, vaříme 5minut, scedíme a popíjíme po doušcích teplé. 2 – 3krát denně.

Při bakteriálním zánětu ledvin, močových cest a močového měchýře připravíme ze směsi bylin – nať celíku zlatobýlu 100g, po 50g list hrušně, kořen celeru (muži), kořen petržele (ženy), po 25g nať tymiánu, list zeleného čaje pravého – nálev, jednu polévkovou lžíci zalijeme 350ml vroucí vody v zakrytém šálku necháme vyluhovat 15 minut a podáváme 3krát denně 1h před, nebo 2h po jídle. (na lačno) Účinek můžeme posílit ještě přidáním lichořeřišnicové, myrtové, nebo šalvějové tinktury. Nálev podáváme po dobu příznaků a pak ještě 7 dnů po odeznění. Při chronických potížích podáváme i preventivně 1 – 3x měsíčně po dobu 5 dnů.

Dle P.O.M. plané i domácí, avšak kyselé, či trpké hrušky (myslí se zralé, ale mají tyto vlastnosti) zvláště pak když jsou pečené nebo suché, zatvrzují život (zastavují menstruaci) a staví úplavic a všeliké průjmy.

Dle P.O.M. plané hrušky odnímají houbám, které jsou s nimi vařené jejich špatné a jedovaté účinky. Když by pak někdo snědl smrtelně jedovaté houby a se dávil, tu má se mu dáti píti popel z kůry plané hrušky s hruškovou šťávou nebo octem; tentýž účinek má popel nebo drtiny ze strouhaného dřeva, nebo prášek z usušeného listí hruškového.

Posilující a protirevmatický čaj připravíme ze 100g čerstvých mladých listů hrušky, ty natrháme v ruce na menší kousky a zalijeme 1l vroucí vody a necháme v zakrytém hrnci 10 minut vyluhovat, scedíme a pijeme po šálcích přes celý den. Posilující čaj využijeme při rokonvalescenci, při únavě, při revmatických potížích kloubů, ale také při zánětech ledvin a močového ústrojí.

Při výhřezu konečníku, nebo dělohy použijeme koupel dvě hrsti listů nejlépe z plané hrušně přelijeme ½ l vroucí vody, necháme stát v zakrytém hrnci 10 – 15 minut a scedíme do připravené sedací koupele.

Náplast z hrušek dle P.O.M. vařené hrušky přikládané ve způsobu náplasti zacpávají; též svalují rány, zvláště hrušky plané a pečené.

Dle P.O.M. voda pálená z planých hrušek a často pitá, jest dobrá proti přílišnému krvácení ze zlatých žil, které slují Haemorrhoides. Na mnohých místech zvlášť v Gaskoňsku, v Anglii a Normandii připravují z dobrých hrušek nápoj, kterýž zvou Cidere a Pere, a který pijí místo vína; jest dosti dobrý a chutný.

Dle P.O.M. Chceš-li dobré a chutné hrušky zavářeti do cukru, postupuj takto: Nejprve česej hrušky dobře vyzrálé za pěkného počasí a když ubývá měsíce, pak z nich vyber bezvadné, tence je oloupej, stopku z plodnice odřízni a vykroj vršek; měj pohotově čistý sirup z bílého cukru, dobře do husta čerstvě svařený. Když ho sejme š z ohně, naklaď do něho připravené hrušky, přistav na oheň, nech přijít dva až třikrát do varu, pak je vždy zase nechej vychladnout a nech státi přes den a noc. Druhý den slij s nich cukr a svař ho znovu a vlažný vlij opět na hrušky; to opakuj tak dlouho, až cukr nabude hustoty syrupu, neboť by jinak nevydržel. Chceš-li míti ještě chutnější, okořeň sirup skořicí. V tomto způsobu jsou užitečné žaludku, občerstvují nemocné, jimž se zošklivilo jídlo, zavírají žaludek, aby škodlivé výpary nevystupovaly vzhůru; požívány před jídlem, ucpávají život či břicho.

VYUŽITÍ V KUCHYNI

Křížaly z hrušek měly ve staročeské kuchyni stálé místo nejen jako zdravý pamlsek, křížaly se nadrtily, nebo umlely na prášek (prachanda) a práškem se sypaly sladké pokrmy podobně jako skořicí.

Hruškový dort s mandlemi – utřete 125g másla se 125g cukru; přidejte citronovou kůru, do pěny a postupně přidávejte: 3 vejce, 75g mouky smíchané se 100g jemně umletých mandlí, dále 50g strouhanky, špetku mleté skořice, nebo kardamonu a kypřící prášek. Těsto nalijte do vymazané a vysypané formy, poklaďte plátky oloupaných hrušek a potřete pomerančovým, nebo jeřabinovým džemem s malým množstvím rumu. Povrch posypejte malými lískovými ořechy a v předehřáté troubě při teplotě asi 200°C pečte 50 až 55 minut. Na stůl podávejte ve formě.

Hrušky s čokoládou – půlky hrušek pečené na másle a podlité koňakem, nebo rumem, nechejte trochu schladnout, dejte je na talíř, potřete lehce malinovým džemem, pak oslazenou šlehanou smetanou a ozdobte rozehřátou tmavou čokoládou. Podávejte hned, nebo vychlazené.

Pečené hrušky – smícháme 30g lískových oříšků, 65g rozinek, 2 čajové lžičky medu a 60g hermelínu bez kůry. Oloupeme a podélně rozpůlíme 4 hrušky, vykrojíme jadrník a vzniklý důlek naplníme připravenou sýrovou hmotou. Hrušky rozložíme na pekáček, pokapeme 250ml jablečné šťávy a v předehřáté troubě pečeme při 180°C až hrušky změknou.

Celerový salát s hruškami a tofu – smícháme po dvou lžících sezamového oleje, smetany a citrónové šťávy, pepř, bylinkovou sůl a koriandr, vmícháme 400g strouhané celeru. Na másle osmahneme 100g tofu a ochutíme koriandrem a bylinkovou solí. Neloupanou hrušku nakrájíme na tenké plátky. Připravený salát ozdobíme hruškou a tofu.

Hrušková marmeláda – oloupeme 1kg hrušek, zbavíme jadřince a nakrájíme na malé kousky, smícháme s 1kg želírovacího cukru, šťávou a kůrou (větší kusy, budeme vytahovat) z jednoho citrónu, 4ks hřebíčku (větší kusy, budeme vytahovat), 1 vanilkovým luskem, špetkou skořice, případně s trochou kvalitní hruškovice a necháme alespoň 12 hodin zakryté stát. Potom odstraníme vanilku, citrónovou kůru a hřebíček. Dáme na oheň přivedeme k varu a vaříme 4 minuty, odstavíme a horké plníme do sklenic.

Hrušky jsou všeobecně výborné k přípravě dezertů, při pečení mas i jen tak jako kompot, opominout nemůžeme ani mošt, nebo hrušková povidla. Pokud máte své oblíbené recepty neváhejte je připsat do komentářů.

HOMEOPATICKÉ ZPRACOVÁNÍ

Základem HT je čerstvě natrhaný list, který se trhá na jaře před rozkvětem. Čerstvý list natrháme na drobné kousky v ruce. Základní tinkturu připravíme 75% lihem, dále ředíme na D3 lihem 45%. Podáváme 3krát denně 9 kapek, před jídlem, po dobu jednoho měsíce. Užívá se hlavně při nemocech ledvin a močového ústrojí. A při výše zmíněných potížích i formou koupele.

MAGICKÉ VYUŽITÍ smyslnost, láska. Hrušky se používají při kouzlech lásky a požívány vyvolávají sexuální vzrušení. Dřevo je vynikajícím materiálem pro kouzelné hole. Říká se, že pod hrušněmi rády tančívaly čarodějnice.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Y2Y1MTIw